Reakce na jméno – jak ji správně naučit a v čem se často chybuje

První věc, kterou učím štěně hned, jak se mi dostane do tréninku, je jeho jméno. Na první pohled se jedná o věc tak jednoduchou a intuitivní, že nedává smysl se jí příliš zabývat. Já kolem sebe ale často vidím, že lidé pracují se jménem psa nesprávně, z čehož do budoucna vyplyne řada problémů. Proto bych se s vámi rád podělil o můj postup tak, jak jej předávám mým klientům.

Jméno jako povel

První věc, kterou bychom si měli určit, je, jaký je význam toho samotného slovního signálu, tzn. co přesně chci, aby můj pes udělal, když uslyší svoje jméno. Já očekávám, že když zavolám jméno, pes nechá toho, co právě dělá a věnuje mi pozornost. V případě, že je ode mě dál, tak se rozběhne ke mně – jde tedy zároveň o žádost o pozornost a přivolání v běžném provozu. Nicméně předtím, než nám jméno bude v praxi fungovat, musíme jej psa samozřejmě nejdříve naučit.

Pravidlo č. 1 – volejte jen, když víte, že to pes zvládne

Z mé zkušenosti spousta lidí chybuje v tom, že používají jméno svého psa jako žádost o pozornost v situaci, kdy jim pes nebo štěně není schopné pozornost okamžitě věnovat. Tady pak vzniká situace, kterou možná znáte z interakcí babiček s vnoučaty, kdy babička na dítě neustále mluví stylem: „Seď rovně“, „vem si tu vidličku do levý ruky“, „nevrť se“ v kadenci zhruba deset podobných instrukcí za minutu. Dítě tedy v tu chvíli udělá jedinou správnou věc, začne babičku „vypínat“ a její hlas ignorovat. A přesně to samé udělá i štěně, pokud zrovna prozkoumává okolní svět, což mu zabírá většinu mozkové kapacity a majitel na něj volá jeho jménem. 

Štěně tedy svoje jméno ignoruje a stává se z něj od začátku „bílý šum“. Proto vždycky říkám: „Nepoužívejte jméno psa v situaci, kdy pes není schopen na první vyslovení jeho jména nechat toho, co zrovna dělá, a tu pozornost vám doopravdy věnovat.“

Pomůcka pro získání pozornosti

Jinými slovy, pokud chcete upoutat pozornost štěněte, použijte cokoli jiného, než je jeho jméno nebo povel pro přivolání. Můžete zkusit zatleskat, zapískat, popoběhnout si o kousek dál a zkusit štěně zaujmout vysokým hlasem a pokračovat v tom, dokud se na vás štěně doopravdy nepodívá. Teprve to je moment, kdy můžete vyslovit jeho jméno a podpořit jej v tom, aby se za vámi rozběhlo, třeba tak, že se rozběhnete směrem od něj. To je tedy první pravidlo – u psa, který své jméno dokonale neumí, jej použijte pouze v době, kdy jste si jisti, že vás vnímá. 

Pravidlo č. 2 – Pes musí své jméno zbožňovat

Druhé pravidlo, kterým se řídím, říká „spárujte jméno psa s něčím významným a příjemným“. Nejbezpečnější varianta je u štěněte, které rychle roste a jídlo pro něj tím pádem má extrémně vysokou hodnotu, pamlsek. Ten postup samotný se velmi podobá „naklikání psa“. 

Začátek tohoto párování je ideální udělat v době, kdy je pes v prostředí, kdy jej nic neruší a ani se nic neděje, proto začátek doporučuji trénovat doma. Postup je v podstatě identický s tím, když pejska „naklikáváte“, důležité je proto dodržet správné pořadí.

Alchymie markeru a odměny

Jméno vždycky musí být prvním podnětem a teprve po něm může následovat pohyb ruky pro pamlsek. Proto klientům radím, aby si ruku, kterou budou odměňovat dali za záda a nechali ji na svých zádech „přilepenou“. Jakmile vidíte, že vám pes věnuje pozornost, řekněte jeho jméno, poté následuje půlsekundová pauza a teprve po této pauze můžete ruku od zad „odlepit“ a sáhnout do kapsy nebo do pamlskovníku pamlsek a následně jej doručit. Za mě je dobrý nápad si celý postup natrénovat „nanečisto“ bez psa a teprve poté, co si celou mechaniku zautomatizujete, začněte trénovat s vaším psem. 

Začněte v době, kdy je pes přímo u vás, takže po něm ani nechcete, aby k vám přišel, protože už u vás je. Postupem času vzdálenost zvětšujte. Já zároveň na větší vzdálenost doporučuji jeho jméno zopakovat ve chvíli, kdy je u vás těsně předtím, než mu začnete podávat pamlsek tak, aby časová prodleva mezi jeho jménem a pamlskem byla co nejkratší (ideálně již zmíněná půl sekunda).

Pravidlo č. 3 – neokřikávejte psa jménem

Posledním pravidlem, které bych rád zmínil, je, že dokud se pes své jméno učí, měli bychom ho používat zásadně jenom v příjemném kontextu. To znamená, že pokud byste potřebovali psa okřiknout nebo mu zarazit to, co právě dělá, použijte jiné slovo než jeho jméno. 

Práce se jménem psa má, stejně jako jakýkoli jiný trénink, svá pravidla, jejichž správné použití vám může soužití s vaším pejskem usnadnit a zpříjemnit.

Autor: Jakub Beran