Generalizace – povely přes reproduktor

Mým cílem v tréninku vždy je, aby pes byl schopen zadané úkoly plnit v jakémkoli prostředí a nejlépe aby spolupracoval s kterýmkoli člověkem. Proto se v tréninku vždy snažím co možná nejvíc odstranit „řeč těla“ konkrétní osoby tak, aby pro psa nebyla součástí signálu a bez ní nebyl schopen povel splnit.

Doopravdy váš pes ten povel umí?

V jednom z minulých dílů jsem popisoval, že spousta mých klientů je přesvědčena o tom, že jejich pes dokonale umí „lehni“. Já jim na to většinou řeknu: „OK, tak si tady psa posaďte, odejděte do vedlejší místnosti tak, aby na vás neviděl a řekněte mu, ať si lehne“. Obvykle potom nastává překvapení, že jejich pes lehni vlastně zas až tak dobře neumí.

Generalizace se nejvíc hodí právě pro tyhle případy, kdy pes pracuje na velkou vzdálenost od vás nebo na vás při práci nevidí.

Ale chápání slovního povelu lze posouvat ještě dál. A vzhledem k tomu, že bezdrátové reproduktory, které lze propojit s mobilním telefonem, jsou již dnes finančně velmi dobře dostupné, najde se jen málo důvodů, proč je do tréninku nezapojit. Vlastně mě napadají jenom dva, ale na ty se podíváme později.

K čemu slouží generalizace tréninku?

Pro psa je samozřejmě povel přehraný přes reproduktor zcela jiný podnět, než pokud jej vyslovíte vy, případně jiný člověk. Jednak mají psi mnohem lepší sluch než lidé, takže mnohem citlivěji vnímají detaily a malé odlišnosti, druhak psi jako druh nejsou právě mistři generalizace. 

Nicméně o to více platí, že čím více se nám povel povede zgeneralizovat, o to větší máme šanci, že nás pes poslechne, pokud doopravdy „o něco půjde“. Samozřejmě i tak musíme neustále měnit prostředí ve kterém trénujeme, ale i tak je to něco, co nám v tréninku velmi pomůže.

Abychom ale příliš neteoretizovali, zkusím vám popsat způsob, jak můžete psa naučit na povely přes reproduktor, který se mi v praxi osvědčil nejvíce.

Na co si dát pozor

Předpokladem je, že váš pes spolehlivě umí alespoň tři povely, já nejčastěji používám „sedni“ „lehni“ a target (opět viz. minulé díly). První věc, kterou udělám, je, že si tyto povely nahraji do telefonu, každý z nich samostatně.

Zde je vhodné dát si pozor na dvě věci. První z nich je, abyste začali mluvit co nejdříve poté, co zapnete nahrávání, abyste odbourali dobu, po kterou jde z reproduktoru šum předtím, než se ozve samotný povel. Zadruhé se snažte dát pozor, aby se vám do nahrávky nedostal nějaký zvuk z prostředí, který by pes potom zaměnil za povel samotný. 

Jak trénovat generalizaci pomocí reproduktorů

Pokud tedy máme k dispozici nahrávky a telefon propojený s reproduktorem, můžeme začít s tréninkem. Já vždy začínám tak, že reproduktor umístím přímo za sebe, aby se zvuk šířil směrem ode mě. Tím pádem se mi pozornost psa netříští mezi reproduktor jako zdroj zvuku a mě. 

Nejvíce to připomíná situaci, kdy bych povely vyslovoval já. Další postup už je stejný, když dostáváte známé chování pod nový povel. Ve chvíli, kdy vám pes věnuje pozornost, přehrajte na telefonu povel. Počkejte zhruba vteřinu (postupně tento čas můžete prodlužovat) a poté vyslovte známý povel. 

Jakmile pes povel splní, samozřejmě jej hned odměňte. Pejskovi po nějaké době docvakne, že po povelu z reproduktoru přijde povel od vás a že pokud bude pracovat už na ten „nový“ povel z reproduktoru, možná nemá důvod čekat, až povel vyslovíte a začne pracovat už na reproduktor. 

Tato fáze nějakou dobu trvá, ze začátku je pro psa povel z reproduktoru pouze zvuk prostředí a až po nějaké době si všimne, že hlas z reproduktoru mu říká něco, co už zná a ví, co má dělat. 

Tato fáze trvá různou dobu, u dobře trénovaných psů, kteří před zapojením reproduktoru do tréninku uměli plnit povely od psovoda v úkrytu, to však jde velmi rychle a již po několika minutách pes začne plnit povely z reproduktoru.

Jakmile váš pes spolehlivě reaguje již na reproduktor, začíná ta opravdová zábava. První věc, kterou začínám měnit, je pozice reproduktoru. Spousta psů v tuto chvíli zažije „kulturní šok“ kdy povel přichází z jiného směru než od psovoda a jeho pozornost se rozprostírá mezi psovoda a zdroj zvuku. 

Samozřejmě můžete měnit i hlasitost reproduktoru, což je pro spoustu psů také velká změna a další prvek, který přispívá ke generalizaci. Stejně tak, čím dále je reproduktor od pejska, tím je pro něj práce těžší. Výhoda nicméně je, že pokud si touto fází projdete, bude pro psa už velmi snadné pracovat i když se přesunete do jiné místnosti.

Jak s tím pracovat

Zatímco přehráváte pokaždé jiný povel, vaše řeč těla je stále stejná. Prostě vezmete do ruky telefon a dotknete se displeje. Já někdy dělám i to, že použiji funkci náhodného přehrávání, takže dopředu nevím, jaký povel se ozve. Tím pádem nemůžu psovi nevědomě napovídat řečí těla, odbourám tedy to, čemu se říká „fenomén chytrého Hanse“. 

Také se ukázalo, že se mi takhle velmi dobře učí odložení za pochodu. Spousta lidí, včetně mě, pokud si na to nedávám extra pozor, má tendenci jít se psem u nohy a předtím, než mu dá povel ke změně polohy (např. lehni), nevědomky nepatrně zpomalí, čímž ale psovi poměrně hodně napovídají. Pokud do tréninku zapojíte pomocníka, nebudete vědět, kdy se povel ozve a tuto nechtěnou nápovědu efektivně odbouráte, což se hodí především do pokročilejších fází tréninku.

Poslední možnost, kterou běžně využívám je, že použiji nahrávku povelů od jiné osoby než jsem já, případně použiji aplikaci pro „přepis“ textu na jiný hlas nebo úpravu hlasu, takže pes pracuje i na povely od „robotického“ hlasu. 

Generalizace – vyšší dívčí

Tím samozřejmě nemusíte skončit. Já třeba u pokročilých psů dělám klasickou „zlomyslnost“, kdy si nahraji několik slov za sebou, která pro psa nic neznamenají, do nich vloží známý povel a po psovi chci, aby na nevýznamná slova „nedělal nic“. 

Tzn. zůstal ve výchozí pozici a čekal na další instrukce a jakmile se mezi nimi ozve známé slovo, tak by jej okamžitě splnil. Např. „červená, žlutá, zelená, LEHNI, modrá, fialová“ atd. Zde si jenom dejte pozor na to, aby nevýznamná slova nezačínala stejnou slabikou jako znamé povely (např. autobus, tramvaj, motorka, LEtadlo a LEhni).

Kdy se tohle cvičení nehodí

V úvodu jsem zmínil dva scénáře, kdy bych byl s touto extrémní generalizací opatrný. První z nich samozřejmě je, pokud bych trénoval psa pro služební nasazení. Tady by mohl nastat problém, kdyby pachatel při zadržení řekl „lehni“ a pes si způsobně lehnul. 

Druhá situace je vlastně podobná a jde o práci ve skupině. Např. u loveckých psů na honu samozřejmě bude problém, pokud někdo z dalších psovodů vyšle svého psa povelem „aport“ a váš pes v ten moment vyrazí. Obojí se pochopitelně dá snadno řešit tím, že budete používat dostatečně „exotické“ povely, ale pro jistotu to zde zmiňuji. 

Pro mě je reproduktor pomůcka, kterou jsem začlenil do běžného tréninku mé labradorky a kromě toho, že mě až překvapilo, jak velký přesah do ovladatelnosti v běžném provozu má, jsme si s ním oba užili spoustu zábavy. Proto, pokud jste aspoň trochu „training geeks“, jednoznačně doporučuji to aspoň vyzkoušet.

Autor článku: Jakub Beran