Pojem shaping, do češtiny překládaný jako „tvarování“, je termín, se kterým se setkal asi každý, kdo se věnuje pozitivnímu tréninku psů nebo jiných zvířat. Zároveň je ale kolem něj spousta mýtů a nejasností, které adresuje Ken Ramirez ve svém článku z roku 2018. Článek vřele doporučuji k přečtení a za sebe bych k němu chtěl přispět ještě jedním rozšířeným omylem. A tímto omylem je, že shaping je metoda nebo technika tréninku.

Kde vznikl pojem shaping?

Autorem termínu „shaping“ je B.F. Skinner, objevitel operantního podmiňování a zakladatel vědy, kterou dnes nazývané behaviorální analýza. Pojďme si tedy přečíst čásst „Science and Human Behavior“ (1953):

„Operantní podmiňování tvaruje ( v orig. „shapes“) chování stejně jako sochař tvaruje hroudu hlíny. Přestože v jistém bodě to může působit, že sochař vytvořil úplně nový předmět, vždycky můžeme proces sledovat zpětně až k původní hroudě a můžeme vytvořit libovolně malé, po sobě jdoucí fáze, které nás vrátí do tohoto stavu. V žádném bodě tohoto procesu nevznikne nic, co by se zásadně lišilo od toho, co mu předcházelo. Finální produkt vypadá, že má zvláštní jednotu nebo integritu designu, ale nemůžeme najít bod, kdy se to zničehonic objevilo. V tomto smyslu (operantní) chování není něco, co by se v organismu objevilo jako zcela hotové. (Operantní chování) je výsledkem nepřetržitého procesu tvarování (shapingu)“.

Současnost shapingu

V současnosti nejpoužívanější definice pojmu shaping je „Differential Reinforcement of Successive Approximations towards terminal behavior (což je slovní spojení, které se do češtiny špatně překládá, ale dalo by se vyjádřit slovy „postupné posilování aproximací ke konečnému chování“. Objevuje se např. v základní učebnici s názvem „Applied Behavior Analysis“ autorů Coopera, Herona a Hewarda.

Co znamená shaping?

Z obou uvedených citací vyplývá důležitý závěr – shaping je fenomén, který se vyskytuje vždy, když se organismus učí nové chování v jakémkoli prostředí.  Tedy nezávisle na tom, zda zvíře do pozice navádíme pamlskem, necháváme ho, aby si na chování „přišlo samo“ a pouze odklikáváme a odměňujeme úspěšné mezikroky, nebo si pomáháme targety a úpravou prostředí.

Příklady shapingu

Shaping jako fenomén je dokonce přítomen i v situaci, kdy k získání nového chování používáme výhradně vyvíjení a uvolňování tlaku. U některých případů jsou ty mezikroky hůř vidět, nebo jich je tak málo, že jsou téměř nepozorovatelné. I tak tam ale jsou. Například kdybychom učili „sedni“ mechanickou metodou, prostřednictvím tlaku na zadek zvířete. Všechny uvedené metody mají nějaké výhody a nevýhody a možná je probereme v některém z dalších dílů.

Zajímavější příklad uvedla na svém semináři Gabby Harris, kdy učila lachtaní mládě, které odmítalo přijímat potravu, jíst prostřednictvím uvolnění tlaku vždy, když mládě začalo spolupracovat. Postupně se dostala k tomu, že bylo schopné rybu spolknout a následně ji přijímat samostatně.

Díky tomu, že rozdělila chování do více malých kroků, než kdyby mu prostě otevřela tlamu a tu rybu mu do ní dala násilím, byl i samotný proces mnohem rychlejší a pravděpodobně vedl k tomu, že se mládě podařilo zachránit. Kromě toho byl takový postup ke zvířeti mnohem citlivější.

Shaping v přírodě

Velmi podobné intervence se ve velmi specifických případech používají u malých dětí s poruchami příjmu potravy. Ale shaping se vyskytuje i ve volné přírodě bez přítomnosti trenéra a umělé modifikace prostředí. Dobře vidět je na příkladu dravce, který se pohybuje směrem ke kořisti. Zde je odměnou to, že se vzdálenost mezi ním a kořistí zkracuje. A v případě, kdy třeba neopatrně došlápne a vydá nepříjemný zvuk, tak kořist uteče.

Pokud se tedy ptáte, jestli nějaké učení je, nebo není shaping, ptát se nemusíte – shaping je přítomen vždy. A za domácí úkol se můžete zamyslet, jaké jsou jednotlivé kroky a jaká je forma odměny, pokud se malé dítě učí mluvit, jezdit na kole nebo třeba čerstvě narozené dítě sát mléko od matky.