3 tipy pro výběr pamlsků (nejen pro reaktivce)
Často se mi stává, že na trénink dorazí klienti a přinesou si pamlsky, které jejich pes nechce. U pokročilejších týmů je samozřejmě možné použít jiné způsoby a strategie odměňování. Ale pokud chceme využít například techniku protipodmiňování u reaktivních psů, pak se bez nich v podstatě neobejdeme. Sepsal jsem tedy pár tipů k výběru pamlsků, ať už na tréninkovou lekci nebo na běžnou procházku.
Odměnu si vybírá pes
První pravidlo, které je nutné mít na paměti je jednoduchá poučka: „O tom, co je nebo není odměna, rozhoduje zvíře.“ Jinými slovy, vašeho psa nijak zvlášť nezajímá, že pamlsky, které mu nabízíte, stály půlku vaší výplaty. Proto je dobré na lekci nebrat úplně nové pamlsky, které jste předtím nevyzkoušeli a nejste si jisti, jestli budou vašemu pejskovi chutnat. Dobrá varianta je vzít si s sebou dva druhy pamlsků různé hodnoty. Jako pamlsky nižší hodnoty klidně můžete použít granule, kterými běžně krmíte, pokud je váš pes bere jako odměnu.
Které pamlsky jsou nejlepší?
Druhý tip se týká především práce s reaktivci a problémy, jako je strach nebo agresivita. Obecně platí, že pokud je pes ve vysokém vzrušení, což může být i stres z nového prostředí cvičebny na první lekci, nemusí být schopen přijímat vyloženě suché pamlsky, jako jsou právě zmíněné granule nebo sušené maso. Doporučuji tedy mít s sebou i poněkud „šťavnatější“ variantu.
Šťavnaté pamlsky
Z mé zkušenosti většina psů vezme zavděk vařená kuřecí srdíčka nebo jiné vnitřnosti. Na ty je potom vhodné mít silikonový pamlskovník – dobře se vymývá, což je u textilních pamlskovníků občas problém. Dobrá varianta také může být sýr nakrájený na malé kostičky. Obecně moc nedoporučuji plátkový. Špatně se s ním manipuluje a psům se může lepit na patro, což potom narušuje proces tréninku. Je možné použít i např. párek nakrájený na kousky, pokud jej váš pes dobře toleruje a nezpůsobí mu zažívací potíže. S uzeninami doporučuji pracovat opatrně a u citlivějších psů raději použít třeba neuzenou šunku nebo šunkový salám.
Lízací odměny
U práce s reaktivci se mi také velmi osvědčily „lízací“ odměny. Pokud pes odměnu olizuje místo toho, aby ji polykal, lízáním se přirozeně zklidňuje. Taková odměna pak funguje jako „dva v jednom“ – jednak jako odměna, druhak sama o sobě psa zklidní. V rozumné míře lze použít například tavený sýr v tubě, ale od mých klientů jsem dostal perfektní tip.
V drogerii se dají zakoupit plnitelné kapsičky pro děti. Z jedné strany mají šroubovací víčko a z druhé strany, kterou se plní, suchý zip. Já do nich nejčastěji používám psí paštiku. Stejně tak je možné naplnit ji třeba tvarohem nebo rozmixovanou rýží s kuřecím masem apod.
Pozor jenom na to, aby směs nebyla příliš tekutá nebo naopak příliš pevná. Zde hrozí riziko, že když kapsičku zmáčknete, suchý zip na druhé straně se rozepne a hrozí potřísnění oděvu a jiné nepříjemnosti. Přesto jde za mě o neocenitelnou pomůcku při učení jakéhokoli chování, u kterého je potřeba klid. Nemusí jít jen o reaktivitu nebo strach, ale i o nácvik ošetření nebo třeba dlouhodobého odložení.
Naučte se správně odměňovat
Poslední tip, o který bych se s vámi chtěl podělit, je velmi často podceňovaný, ale kvalitu tréninku ovlivňuje zcela zásadně. Používejte takové pamlsky, které jste schopni přesně a rychle doručit. Samozřejmě je perfektní, že vašemu pejskovi by stačily i zcela malé kousky. Ale pokud vám budou padat všude kolem, zalézat za nehty a nebude se vám je dařit rychle nahmátnout v pamlskovníku, pak takový trénink může být pro vašeho pejska frustrující, matoucí a celkově nepříjemný zážitek.
Získejte E-Book zdarma již dnes
Už jste jen krůček od informací, které vám jednou pro vždy vysvětlí, proč váš pes není vlk a proč byste se k němu ani neměli tak chovat. Váš pes je prostě pes.
Další skvělé články
Zastavení – chování, které bych jako trenér zvířat učil všechny psy
Pokud se mě zeptáte, co by se podle mého názoru měl učit každý pes (anebo by se o to měl alespoň jeho majitel snažit), tak vás možná překvapím. Není to totiž přivolání, které se v tolika psích knihách udává jako nejdůležitější chování ze všech. A není to ani to „všemi řešené“ netahání na vodítku nebo zanechání o samotě.
Stacionární target – rozlišování stran
V minulých dílech jsme si představili stacionární target jako užitečnou tréninkovou pomůcku, která má v praxi mnoho využití. Také jsme probírali jednotlivá kritéria chování, která by měl náš pes zvládnout. Pokud se nám tedy vše uvedené již podařilo a náš pes umí spolehlivě ťuknout nosem do targetu i na větší vzdálenost a je schopen povel k targetu spolehlivě rozlišit od jiných známých povelů, můžeme k targetu přidat další „abstrakci“.
Přivolání – jak se inspirovat v tréninku prasátka?
Existuje několik chování, u kterých majitelé psů tak nějak spoléhají, že je zvíře pochopí samo od sebe a nějakým tréninkem se nezabývají. „Počkej tady, neotravuj, nežer to…“ jsou toho příkladem. A psi mají tu úžasnou vlastnost, že to opravdu v řadě případů pochopí. Ovšem někdy také ne. Pak ten osvícenější majitel začne psa trénovat a svůj požadavek se mu snaží vysvětlit. Jiný majitel psa trénovat nezačne. Ještě chvíli zkouší, jestli pes náhodou nezačne číst jeho myšlenky a vůli a nakonec se třeba smíří s tím, že ten pes se nenapraví. Tohle je každého volba. I se psem, který sám od sebe někde nepočká, občas si něco vynucuje a tu tam sežere něco, co nesmí, se dá pořád docela hezky žít. Jiné je to ale s přivoláním.