V kynologii je spousta pojmů, které mají různý výklad a můžeme se setkat s různou interpretací. Dnes bych se ráda podívala na pojmy výchova a výcvik.

Jaký je mezi tím rozdíl?

Občas se tyto pojmy dost spojují, za mě však obsahově míří každý jinam. Z mého pohledu, ne každý vychovaný pes je vycvičený a naopak. Jak to přesně myslím? Výchova zahrnuje to, jak se pes chová v běžném životě. Jak se chová v prostředí, kde žije. Vychovaný pes nemusí ovládat prakticky žádné nebo minimum povelů.

V tomto případě dávám ráda za příklad pejsky mých rodičů. Umí jezdit autem, umí přijít na zavolání, jít slušně na vodítku, být sami doma, na neoploceném pozemku kolem chalupy nezdrhat a neštěkat na procházející lidi a psy. Jsou to vychovaní psi, pro život, jaký s nimi jejich majitelé žijí. Co se týče povelů, neumí ani sedni. Nikdo to po nich nikdy nechtěl a pro život nepotřeboval.

Výcvik jako nadstavba

Znám také řadu vycvičených psů, kteří ovládají různé povely nebo psí sporty, ale v běžném životě je to s nimi složité.

Z mého pohledu je výchova základ a výcvik nadstavba. Proto se v mých lekcích pro začátečníky věnujeme primárně výchově a v lekcích zaměřených na sport potom výcviku. 

V lekcích pro začátečníky považuji za důležité, především nereakci na ostatní psy a lidi. Pokud mám vychovaného psa, který nemá problém s motivací, kontaktem na psovoda a neřeší okolí, výcvik už je pak zábava.

Na co se zaměřit nejdřív?

Pokud si člověk pořídí štěňátko, měl by se zaměřit především na část výchovnou. Hledejte takové trenéry, kteří nepotřebují do štěněte hustit sedni / lehni / ke mně / k noze. Hledejte takové, kteří učí, jak se psem pracovat na vztahu, vzájemné vazbě, komunikaci a důvěře. Život s vychovaným psem je následně za odměnu, protože se z něj stane správný parťák, pro všechny společné aktivity, od rodinných výletů, po sportovní aktivity.