Přivolání je cvik, u něhož může málokdo říct, že ho má dokonale nacvičeno. Jak jsme si řekli v předchozím článku, skládá se totiž z mnoha puzzlíků, na kterých musíme se svým psem pracovat. 

Jednoduchý recept na dokonalé přivolání tedy neexistuje. Konkrétní tréninkový plán se bude lišit dle psa, majitele a prostředí, ve kterém se pohybují.

Pojďme se ale podívat na další malý tip – další malý puzzlík do skládačky, který pejskaři často podceňují:

Nevolat, když nevím, zda pes přijde.

Já vím, tuhle radu už jste určitě slyšeli. A stejně ji mnoho majitelů nedodržuje a vlastně si neumí představit, co to znamená v praxi.

Máme několik možností, jak toto pravidlo aplikovat na procházce: 

1. Volejte ve vhodné chvíli, kdy víte, že pes zareaguje.

Voláme hned, jakmile se rušivka objeví a je ještě daleko (např. pes v dálce). Nepozorný majitel tento první moment, kdy by jeho pes ještě zareagoval, často zaspí. Nekoukejte do těch mobilů. 😊

Nebo si naopak počkáme na vhodný okamžik. Toto si můžeme dovolit v bezpečném prostředí, kde nám pes nemá kam utéct a neobjevují se tam rušivky, se kterými máme problém (psi, lidi, kola, zvěř). Například pokud je pes hodně začuchaný, počkám si, až od zajímavého místa začne odcházet a pak teprve volám.

Nebo když si můj pes hraje v bezpečném prostředí s druhým psem, volám v okamžiku, kdy je pro mého psa reálné se odpoutat, to bývá, když nastane ve hře přirozená pauza, nebo jeden z účastníků hry už nechce pokračovat. Odvolání od psů je samo o sobě komplexní téma, na které se podíváme podrobněji v některém z dalších dílů. 

2. Používejte alternativní povely k přivolání.

Tady, jdeme, pocem, stůj, chycení za obojek... Možností je spousta a alternativní povely také rozebereme v některém dalším díle.

3. Přivolávejte na malou vzdálenost, buďte připraveni přivolání dotáhnout.

Pokud je pes na volno a například zaujatý myší dírou, dojděte si nejdříve blíž ke psovi (na 2-3m) a pak teprve volejte. Čím blíž jste, tím je totiž pro psa jednodušší přivolání splnit – zkrátka jste pro psa v tu chvíli výraznější. Zároveň když se váš pes od myší díry neodpoutá, jste v lepší pozici chování rychle dotáhnout/opravit.

Konkrétní strategie, jak chování opravíte, bude záviset na vašem psovi a kde jste v tréninku. Možností je mnoho, třeba pro psa dojít, chytnout ho za postroj a od lákadla ho odvést. Důležité je, že tím, že jste blízko u psa, můžete na neuposlechnutí rychle zareagovat. Pokud je pes 20 metrů od vás a „ukáže vám prostředníček“ nic moc s tím neuděláte.

Očekává pes něco špatného už když se k němu blížíte a odchází od vás radši dál? Nechce se nechat chytit? V tom případě byste měli nejdříve natrénovat chytání za postroj/obojek tak, aby s tím pes byl v pohodě. Psa, který se nenechá chytit, musíte mít vždy na vodítku, nebo alespoň na couračce.

4. Mějte psa na vodítku.

Když začínáme trénovat odvolání od rušivek (lidi, psi, běžci, kola, auta, koně,...) musíme dodržet jednoduchou rovnici. Můj pes je dostatečně blízko u mě, aby na mě byl schopný zareagovat a abych mohla případně přivolání dotáhnout, pokud se pes od vjemu neodpoutá sám. Zároveň rušivka musí být tak daleko, aby pes ještě vnímal mě a odměny, které mu nabízím.

Když vám pes poběží za pohybující se rušivkou (třeba odjíždějícím kolem), už si pro něj jen tak na dva metry nedojdete a tak nám zbývá jediné: vodítko. To nám pomůže dodržet naše základní pravidlo: pes je blízko u mě (pokud ho mám na 10m stopovačce, můžu si po ní doručkovat blíž ke psovi a pak teprve dávat povel) a nepustím ho k rušivce tak blízko, že by mě přestal vnímat. (Např. při tréninku odvolání od jedoucích kol budu mít psa na vodítku v patřičné vzdálenosti vedle cyklostezky.)

Možná vás teď napadají 2 otázky:

A co když se rušivka přiblíží k nám?

Toto můžete ovlivnit víc, než si myslíte, tím, jaké trasy si vybíráte pro své procházky a jakým způsobem se po těch trasách pohybujete. V začátcích tréninku si opravdu vybírejte taková místa, kde se vám bude maximálně dařit danou vzdálenost dodržovat. Trénink pak postupuje mnohem rychleji.

I tak se život děje a něco nás občas překvapí.  V tu chvíli buď zvolte jinou nacvičenou strategii (možností je mnoho), nebo přivolávací povel prostě použijte – buď to vyjde a vy budete příjemně překvapení a náležitě svého psa odměníte a když pes jednou za uherský rok na přivolání nezareaguje, vůbec nic se neděje. Hlídejte si ale, jak často se vám takovéto situace stávají, a přemýšlejte, jak jim pro příště předejít, nebo jak je natrénovat.

Jak tedy přidávat vzdálenost?

Psa začátečníka na velkou vzdálenost volám v situacích, kde nejsou okolo rušivky a vím, že přiběhne. Pro akční psy, kteří rádi běhají, to není vůbec problém a naopak pro ně sprint směrem k vám může být přidanou zábavou, obzvlášť, když ho podpoříte hozenou odměnou. Stejně tak štěňátka, která mají ještě vaši blízkost spojenou s pocitem bezpečí, za vámi ráda poběží, když si všimnou, že jste daleko, obzvlášť, když si dřepnete, nebo se rozeběhnete pryč. Starší psi, línější psi nebo psi s bolestmi pohybového aparátu, pro které běh na velkou vzdálenost není velkou zábavou, budou potřebovat náležitou odměnu za svoje úsilí. 

Co se týče odvolání od rušivek, tam je vzdálenost přirozený vedlejší produkt kvalitního tréninku s vysokou úspěšností. Pokud psa zvládnete odvolat, když je na 2m vodítku a 30m od vás se objeví rušivka, postupně to bude zvládat na menší a menší vzdálenost a i když je dál od vás.