Uvažovali jste někdy nad tím, jak často chceme od našich psů, aby se ovládli a něco si odepřeli? „To jídlo na stole si nevezmeš, to je moje. Za ostatními poběžíš, až docvičíme, do pamlskovníku se během cvičení neleze a z misky s potravou si vezmeš, až ti to dovolím…“ A naši psi se opravdu (samozřejmě až na pár výjimek) ovládají a bez svolení si nevezmou.

Psi vs ostatní zvířata

Pro soužití se psem to tak nějak obecně považujeme za normální věc. Ale jiné zvíře by z daleka tak tolerantní nebylo. Jako trenéra „zoozvířat“ mne kdysi fascinoval pohled na trénink psa. Trenér měl pamlsky vysypané na zemi vedle sebe zcela ve psím dosahu. A za každý splněný úkol dal psovi jednu granuli z hromádky. Jemu to připadalo normální, mně to přišlo jako zázrak.

Jak trénovat sebeovládání

Zkoušel jsem si představit, jak bych stejným způsobem trénoval třeba jen s prasátkem. Jedno jsme tenkrát měli v zoo ve vystoupení. Jak se říká v Pánovi prstenů: „Nikdy si nestoupej mezi Nazgula a jeho kořist!“ A u prasátka to platí dvojnásob. Nejspíš by mne odhodilo rypáčkem stranou a pamlsky by si snědlo. To neznamená, že by se prasátko nedalo naučit sebeovládání nad potravou. Ale nemohlo by to jít cestou zákazu (který nerespektuje), ale promyšleného tréninku. 

Hlavním kritériem by byla lákavost a dosažitelnost potravy. Odměnou za sebeovládání by v první řadě bylo, že prase hromádku granulí, nad kterou se na chvíli ovládlo, dostane. A před tím ještě jinou odměnu jako bonus.

Jak postupovat při tréninku sebeovládání

Museli bychom začít tím, že na zemi je velmi malá a málo atraktivní odměna (nebo jen prázdná miska) a u trenéra je něco mnohem lepšího. Odměna na zemi by byla navíc tak daleko, aby potrava v ruce trenéra byla praseti blíž. Prase by za to, že odměnu na zemi ignoruje, dostalo tu lepší od trenéra. Pak bychom ho poslali, ať si vezme ze země, přičemž by při tom muselo mít stoprocentní úspěšnost. 

S každým dalším pokusem by se atraktivita potravy na zemi zvyšovala (nebo by se potrava přibližovala), až nakonec by se odměňovalo přímo z hromádky na zemi. Celý trénink bychom museli nastavit s velmi vysokou úspěšností pro prase, aby nebylo ani na malou chvilku frustrované. Vidíte ten rozdíl proti běžnému psovi, kterému majitel prostě zakáže si vzít a on to respektuje?

Jak se liší trénink psa, kozy a lamy?

Sebeovládání je důležitým kritériem i na „kozolamokempech“, tedy programech, kde si moji hosté cvičí klikrtrénink s kozami a lamami. Je například velký rozdíl chtít po koze trknutí do předmětu v situaci, kdy trenér stojí a pamlskovník má mimo kozí dosah, nebo sedí a pamlskovník má koza v dosahu. Ta, která má potravu v dosahu, se musí ovládat a obvykle tak bude hůř trkat. Má prostě moc témat na soustředění a vnitřní boj sama se sebou. 

A to je zatím jen koza, která je menší a slabší než člověk. Když na programu přijde na řadu trénink s lamákem Bebem, který váží kolem 80 kg a ve stoji na zadních je vyšší než jakýkoliv člověk, nabírá najednou požadavek na sebeovládání úplně jiný rozměr a naléhavost. Není dobrý nápad nechat Bebeho namáhavě trénovat s mnoha neúspěchy v situaci, kdy má pamlskovník s potravou těsně před obličejem. V takovém případě po několika neúspěších skutečně člověka povalí.

Proč to celé píšu? 

Aby se čtenář zamyslel ve chvílích, kdy mu se psem něco nepůjde. To, že váš pes dnes v tréninku nemá svůj den a z nějakého důvodu dělá dojem, jako by byl hloupý, může být i tím, že se krom učení musí ve stejnou chvíli i ovládat. Třeba má jídlo těsně před čenichem a místo toho, aby si vzal, musí sám sebe brzdit a u toho zároveň přemýšlet nad tréninkem, což ho vyčerpává. Prosím, berte kritérium sebeovládání do úvahy. A buďme psům vděčni za to, jak moc jsou vůči nám tolerantní.