Trénink jako puzzle: Jak zlepšit přivolání (část 6)

Přivolání je cvik, u něhož může málokdo říct, že ho má dokonale nacvičený. Jak jsme si řekli v předchozích článcích, skládá se totiž z mnoha puzzlíků, na kterých musíme se svým psem pracovat. 

Jednoduchý recept na dokonalé přivolání tedy neexistuje. Konkrétní tréninkový plán se bude lišit dle psa, majitele a prostředí, ve kterém se pohybují.

Pojďme se ale podívat na další malý tip – další malý puzzlík do skládačky, který je stěžejní v nácviku spolehlivého přivolání.

Sebekontrola

Ať už se bavíme o jakémkoliv prvku poslušnosti, sebekontrola s ním nějak souvisí. Sebekontrola pro mě znamená:

Schopnost odpoutat se od rušivek

Ať už jsou uměle vytvořené v tréninku (miska s pamlsky), nebo je potkáme na procházce (kolemjdoucí pes).

Klid

Pes reaguje na rušivku klidně, pokud možno uvolněně a umí se kolem rušivky pohybovat. (Tedy nestojí zamrzlý nad miskou, ale může vedle misky uvolněně cvičit a třeba ji i překračovat).

Samostatnost

Při tréninku sebekontroly nepoužívám zákazové povely. Pokud pes pamlsek položený na zemi nechá jen proto, že vytvořím na psa tlak (hlasem, či gestem), není to pro mě praktická sebekontrola.

Vnitřní motivace psa je totiž stále stejná: pes chce pamlsek sníst a brzdí ho jen můj zákaz. Při dobře aplikovaném tréninku sebekontroly pes čeká na uvolňovací povel (můžeš, vezmi) sám od sebe – protože ví, že nejrychlejší cesta k pamlsku vede právě přes přes toto chování. Tento rozdíl je naprosto zásadní pro to, aby nám sebekontrola fungovala později v těžších situacích.

It’s yer choice – Je to tvoje volba

Dnes již velmi známá hra od kanadské trenérky Susan Garret It’s yer choice – je to tvoje volba, vypadá tak, že máme v ruce pamlsek a když se na ruku pes vrhne, dlaň zavřeme, když se přestane dobývat, ruka se otevře. Až když se pes zvládne dívat na otevřenou dlaň s pamlskem, dostane ho.

Je skvělá pro pochopení, jak princip sebekontroly funguje. Nepoužíváme zde žádné zákazy. Necháváme psa samostatně vymyslet, jak se k odměně dostat. Pes potom pracuje pro sebe a můžeme zjednodušeně říct, že má pocit, že cvičí on nás. „Když se budu držet od ruky dál a koukat na ni, člověk mi ten pamlsek podá.“ 

Nemůžeme však zůstat jen u této školkové hry, která nám stěží zajistí, že psa odvoláme třeba od cválajícího koně. Tento princip je třeba si zažít jako styl života se psem a aplikovat jej všude v životě, respektive tam, kde to konkrétně náš pes potřebuje. 

Zpočátku trénujeme na uměle připravených situacích – různorodých hrách s mističkou, na kterou psa z dálky pustím a v běhu ho zase odvolám, nebo kolem ní procházíme na prověšeném vodítku. To samé s hračkou, figurantem, jenž láká psa na pamlsky, nebo druhým psem v rámci společného tréninku. Možností je nespočet.

V běžném životě je sebekontrola opravdu všudypřítomná. Doma něco nesu, pes se staví na zadní, aby to mohl prozkoumat, já věc zvednu mimo jeho dosah a počkám, až vrátí 4 nohy na zem. Při chystání večeře pes trpělivě čeká vedle linky, nebo na určeném místě. Při vystupování z auta čeká na uvolňovací povel, aby mi neskočil do silnice. Stejně tak může čekat na uvolňovací povel po odepnutí z vodítka nebo v brance. 

Odložená odměna

Další moje oblíbená hra jsou cvičení s odloženou odměnou. To znamená, že se psem cvičím poslušnost, nebo triky a u sebe nemám žádnou odměnu. Opodál leží miska s pamlskem, hračka, nebo je tam člověk, kterého chce můj pes pozdravit. Když si pes vybere spolupráci se mnou, dostane volno a může si běžet pro odloženou odměnu.

Jak se to promítne v přivolání

Sebekontrola nám u přivolání pomůže s dvěma věcmi. Jednak je zásadní při rozhodování psa, zda nás poslechne, pomůže psovi se od rušivky odpoutat a ve vhodných situacích můžeme psa za odměnu za rušivkou poslat (např. psa odvolám od psího kamaráda a pak ho pošlu zpět do hry). Pes tedy nemá pocit, že o něco přichází. 

Ještě důležitější je ale to, že díky sebekontrole se pes za spoustou věcí ani nerozběhne a my tedy nemusíme vůbec přivolávat a jen psa odměníme za správnou volbu.

Trpí pes sebekontrolou?

Občas se ještě setkám s názorem laiků, že sebekontrola je trápení psa. Že si pes nic neužije a nedostane nic zadarmo. Ráda bych to zde uvedla na pravou míru.

Zadarmo toho má pes pořád spoustu. Spoustu času prostě jen jsme spolu a hrajeme si, mazlíme se, trávíme spolu čas. Také hlavní krmení pes dostává vždy zadarmo, aby se mohl v klidu najíst.

Tím, že pes ví, jak se k odměně dostat, není pro něj trápení si na ni chvilku počkat. Stejně jako my lidé umíme počkat na přechodu, ve frontě obchodu, nebo než nám cinkne mikrovlnka, zvládne to i pes. Zkrátka jsou to nějaká pravidla, jak náš svět funguje. Čím více a konzistentněji pravidla sebekontroly uplatňujeme, tím jednodušší a srozumitelnější to pro psa bude. 

Klid

Sebekontrola úzce souvisí s klidným chováním:

• klidné odpočívání, když lidi večeří, vs loudění u stolu
• klidná chůze na vodítku vs tahání do psího parku
• uvolněná chůze a čmuchání vs vyštěkávání majitele, aby konečně vyndal z kapsy míček

Kdy a kde sebekontrolu vyžadovat?

Čím více bude sebekontrola protkaná naším životem, s tím větší lehkostí ji pes bude brát jako princip, jak funguje svět. Nemusíme ji vyžadovat úplně vždy a všude, ale dostatečně na to, aby byla prvním řešením, které psa napadne, když neví, co má dělat.

Například, když mladý pes uvidí poprvé na procházce koloběžku. Rozběhne se za ní, narazí na konec vodítka a protože nemůže dál, zastaví se, otočí se na mě a já ho zavolám a odměním. Pro psa i okolí to bude mnohem příjemnější, než když pes neumí opustit myšlenku, že musí tu novou věc prozkoumat, spadne do frustrace a začne štěkat, tahat a na žádné přivolání nereaguje.

Neexistuje univerzální návod, kde všude bychom měli pravidla sebekontroly dodržovat. Záleží na povaze psa, prostředí ve kterém žijeme a potřebách člověka. Například u psa, který je nežravý nebude prioritou sebekontrola na jídlo, protože v něm potřebuji chuť na jídlo naopak vzbudit. 

Obecně u flegmatičtějšího psa bude konkrétních pravidel méně, protože je klidný sám od sebe. Čím akčnější / reaktivnější / pracovnější pes je, tím více musíme od psa klid vyžadovat jako pravidlo. Pes postupně zjistí, že se v nižší energetické hladině cítí dobře a naučí se přepínat mezi vysokou energií (trénink psího sportu, hra na procházce) a nízkou energií (čmuchání na prověšeném vodítku, odpočívání na dečce v restauraci).