Pes potřebuje častěji slyšet ANO, než NE

Nelez tam. Neštěkej. Netahej. Neskákej. Nežer to. Neřvi. Klasika, která často vystihuje přístup ke psovi. Necháme situaci dojít tak daleko, že potřebujeme zakazovat chování, které pes začne dělat. A s reaktivci je to obzvlášť časté.

Neštěkejte na svého psa

Jasně, občas se prostě stane, že psa okřiknete nebo mu něco zakážete. Ale ve výsledku se jedná o poměrně podstatný princip, který odděluje moderní a klasický trénink.

Princip moderního tréninku (pozitivky)

Moderní trénink nastavuje situace tak, aby pes uspěl a my mohli správná chování odměňovat. Tím zvyšujeme jejich pravděpodobnost do budoucna a postupně pracujeme se ztěžováním kritérií. 

Klasičtější způsob tréninku nechá psa dělat věci špatně a v té chvíli používá trest. Slovo “ne” je s těmihle zákazy spojeno poměrně často. A ještě pro jistotu, obě tyhle metody určují psovi hranice, které mohou být úplně stejné, jen je rozdíl v jejich učení.

Nemá to tedy absolutně nic společného s tím, že by moderní trénink neměl dané pevné hranice. Jen je učí s větším rozmyslem a citlivěji. (O tom je náš nejnovější podcast s Káťou Kůrkovou. Poslechnout si ho můžete třeba tady.)

Zároveň i já občas používám “ne” a neznamená to, že bych v tu chvíli dělal něco neetického. Pokud pes jde, kam nechceme, my řekneme “ne” a zastavíme ho vodítkem. Zastavíme, necukneme, netrhneme, nic podobného. Nemůžeme se v takové situaci bavit o něčem neetickém. Nicméně, to už jsme u jádra pudla.

Jak NE proměnit v ANO

Já chci vždycky psovi primárně říkat, co má dělat, ne, co nemá dělat.Taže místo “ne”, použiji přivolání, pes přijde, říkám “ano” svým markerem a odměnou. Nebo ho povelem pro zastavení zastavím, “ano” a odměna. Nebo ho povelem pro zalehnutí na dálku položím, “ano” a odměním. Vidíte ten rozdíl?

V drtivé většině situací, ve kterých chceme něco zakazovat, se dá použít jiné chování a to odměnit. Nejčastěji lze z mých zkušeností “ne” opravdu nahradit přivoláním. A za přivolání přichází “ano” ve formě našeho markeru a odměny.

Může se to zdát jako drobná změna, ale ve výsledku je to velmi podstatný princip. Učíme psa, co má dělat, co je podle nás správné a každým svým “ano” tohle chování posilujeme. Pes se tak méně a méně dostává do situací, kdy nás to svádí k použití “ne”. 

Hra “Your choice” na procvičení

Mimochodem i povel “ne” se dá učit eticky, například skrze hru “Your choice” od Susan Garrett. Máme pamlsky na ruce a když se do ní pes nežene, druhou rukou odměňujeme. Když se do ní žene, ruku jen zavřeme. Počkáme, až se zase malinko zklidní a odměňujeme. U této hry je důležitá vysoká frekvence odměn, když pes dělá chování, které se nám líbí. Typicky mají lidé na začátku tendenci chtít moc klidné chování a pes se u toho frustruje.

Otevřená ruka tedy časem nabyde smyslu “ano”, zavřená “ne”. Můžeme těsně před zavření ruky dokonce zapojit slovo “ne”, které tak nabyde také tento význam. Využívání your choice jako signálu “ano”, “ne” pak časem může být i cestou například pro prodlužování chování. Pes sedí, máme otevřenou dlaň, vstane, zavřeme dlaň, sedne si, otevřeme dlaň… Ale o tom zase jindy.